bělat se
[bjelat se]
(3. j. bělá se, čin. bělal se, podst. jm. bělání (se))
sloveso nedokonavé
(co se bělá kde; čím)
být, jevit se bílým syn. bělet se:
Na stromech se bělal sníh.
Moře se bělá plachtami lodí.
Na zemi se bělají sedmikrásky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bjelat se]
(3. j. bělá se, čin. bělal se, podst. jm. bělání (se))
sloveso nedokonavé
(co se bělá kde; čím)
být, jevit se bílým syn. bělet se:
Na stromech se bělal sníh.
Moře se bělá plachtami lodí.
Na zemi se bělají sedmikrásky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)